Šedesát let od příměří na Korejském poloostrově

V neděli 25. června 1950 ve 4.00 překročila bez varování severokorejská vojska 38. rovnoběžku a zaútočila na území Korejské republiky. Využila velké převahy v tancích, dělostřelectvu a letectvu a během prvních tří dní způsobila nepřipravené, méně zkušené a také menší armádě Korejské republiky těžké ztráty.

Téhož dne večer přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci vyzývající obě strany k ukončení bojových operací a návratu vojsk do původních pozic. A 27. června přijala Rada bezpečnosti rezoluci o podpoře Korejské republiky, čelící ozbrojené agresi.

Do konfliktu se na straně Korejské republiky zapojila koalice sil členů OSN, která zvrátila dosavadní vývoj války. Ovšem poté, co do bojů zasáhly i síly tzv. čínských dobrovolníků na straně Korejské lidově demokratické republiky, se nakonec v létě 1951 ustálila fronta zhruba na místě, kde konflikt začal, tedy na 38. rovnoběžce. Od 10. července 1951 probíhaly s přestávkami rozhovory mezi oběma stranami a 27. července 1953 bylo příměří konečně podepsáno. Do dnešního dne ale konflikt formálně neskončil. Ostře střežené demilitarizované pásmo i moře byly během následujících desetiletí dějištěm řady ozbrojených incidentů a oblast je dodnes ohniskem napětí.

Válečný konflikt, známý jako korejská válka, se stal ojedinělým měřením sil mezi Východem a Západem v prvním období studené války. Pro Sovětský svaz byla rozhodná účast Spojených států překvapením. Válka stála obrovské oběti na životech, které ale možná odvrátily hrozící válku větších rozměrů.

Československé stopy v korejské válce

V době korejské války stálo tehdejší komunistické Československo bezvýhradně na straně severokorejských agresorů. Československá účast na korejské válce sestávala na straně Korejské lidově demokratické republiky z vyslání chirurgické polní pohyblivé nemocnice a po příměří civilní nemocnice. Pohnutky poskytnutí této pomoci byly v prvé řadě politické a vojenské. První skupina byla do Koreje vyslána na jaře 1952. Výsledky práce lékařů a zdravotníků v nesmírně těžkých podmínkách byly obdivuhodné a bez ohledu na politickou situaci humanitární přínos pro obyvatele Korejského poloostrova byl nepochybně veliký.

Československo se stalo vedle Polska, Švédska a Švýcarska spolugarantem dodržování příměří v Dozorčí komisi neutrálních států (DKNS). V tehdejší vypjaté době nebyla pro vedení KSČ hlavním kritériem skutečná nestrannost. Zprvu velice početná československá delegace v komisi se snažila zejména hájit zájmy KLDR a ČLR. Velení armády nepovažovalo účast v DKNS za mírovou misi, ale za bojový úkol. V tehdejším chápání bylo vyslání „Zvláštní skupiny čs. armády k činnosti na linii příměří v Koreji“ označováno dokonce za druhý největší úkol čs. armády po bojové cestě československého armádního sboru v SSSR v době druhé světové války.

V letech 1953-1954 bylo Československo i jedním z delegátů v Repatriační komisi neutrálních států. Komise měla po uzavření příměří za úkol dohlížet na podmínky života válečných zajatců, na průběh repatriace válečných zajatců obou stran a na tzv. vysvětlovací činnost obou stran (informování o možnostech repatriace). I v této komisi brali českoslovenští zástupci ohled hlavně na severokorejské a čínské zájmy, zejména při tzv. vysvětlovací činnosti, protože u severokorejských a čínských zajatců šlo spíše o přesvědčování k návratu do vlasti.

Na straně vojsk OSN působili naši krajané jen jako jednotlivci. Známý je vojenský kaplan českého původu Emil Kapaun (1916-1951). Narodil se v USA v rodině českých přistěhovalců. V roce 1940 byl vysvěcen na kněze a v roce 1944 vstoupil do armády. Během korejské války padl v listopadu 1950 do zajetí. Během bojového nasazení své jednotky a také v zajetí se choval statečně a k vojákům nesmírně obětavě. Zemřel v zajetí 23. května 1951 ve věku 35 let. Po smrti byla statečnost Emila Kapauna mimořádně oceněna. Byl vyznamenán Distinguished Service Cross a prezident USA Barack Obama jej vyznamenal 11. dubna 2013 nejvyšším americkým vojenským vyznamenáním, Medailí cti. V současnosti probíhá v katolické církvi kanonizační proces otce Kapauna.

Major gšt. Karel Hora (1908-1989). Byl účastníkem bojů II. světové války v cizinecké legii a vojsku Svobodných Francouzů. Po únoru 1948 odešel znovu do zahraničí. V letech 1952-1953 se účastnil bojů na Korejském poloostrově jako dobrovolník ve francouzském praporu OSN. V cizinecké legii sloužil do roku 1961. Své válečné zážitky i z války na Korejském poloostrově zaznamenal v pamětech „Moje matka cizinecká legie“.

Generálmajor v. v. Václav Bergman (1915-2002). Od roku 1935 profesionální vojenský letec, jako stíhač se účastnil roku 1940 války ve Francii a Bitvy o Británii. Příslušníkem RAF byl až do roku 1945. V září 1948 odešel podruhé do zahraničí a znovu vstoupil do RAF. V letech 1950-1953 sloužil jako kapitán průzkumného letadla v Malajsii a Japonsku, odkud se podílel na plnění bojových úkolů ve válce na Korejském poloostrově. Do výslužby odešel z RAF roku 1970. Za službu v Koreji obdržel druhý britský záslužný letecký kříž (DFC).

Prokop Tomek