U volných i upoutaných balonů se záhy projevila potřeba přesně změřit jejich výšku nad terénem v reálném čase. Celkem logicky se dospělo k tomu, že nejvýhodnější bude upravit již tehdy používané barometry pracující na principu roztahování Vidieho barometrických krabic (aneroidů) vlivem změny tlaku vzduchu. Tato změna odpovídala i aktuální výšce balonu nad zemí. Stačilo tedy přidat k barometru ještě jednu stupnici, cejchovanou v metrech a zařízení umožňující její vynulování, protože tlak vzduchu se stále mění vlivem meteorologických podmínek. To bylo krásně vidět u výškoměru Bohne, zkonstruovaném a vyrobeném německou firmou Otto Bohne Nachfolger, Berlín. Jednalo se o válcové těleso z lehkého kovu o průměru 170 mm a hmotnosti 1,4 kg, které mohlo být pomocí tří kroužkových závěsů pružně upevněno v koši balonu. Barometrickou i kilometrovou stupnici krylo kvalitní silné sklo. Poměrně velký rozměr výškoměru a jeho robustnost zaručovaly spolehlivé a snadné měření výšky letu i v náročných meteorologických podmínkách. Při startu balonu stačilo na zemi pouze pootočit metrickou stupnicí tak, aby se ručička kryla s nulou a pak již přístroj velice přesně měřil dosaženou výšku. Je zajímavé, že obdobná zařízení od stejné firmy, ovšem s menším průměrem, byla montována i do letadel a používala se se stejným systémem zavěšení až do dvacátých let minulého století.