Otto Bláha se narodil v roce 1881 v Poděbradech. V mládí se neúspěšně pokoušel o přijetí na vídeňskou vysokou válečnou školu. V roce 1910 se tedy stal četníkem. Za 1. světové války sloužil u polního četnictva. Po vzniku Československa pokračoval u četnictva a postupně dosáhl hodnosti plukovníka. Po německé okupaci nabídl své služby Němcům a na počátku roku 1940 stal generálem četnictva ve výslužbě. Ve stejném roce založil Český svaz válečníků. Chtěl dosáhnout povinné výchovy mládeže v říšském duchu, kterou by měli na starost právě členové ČSV, a navrhoval i českou variantu arizace židovského majetku. Protože se svaz pod jeho vedením potýkal s nemalými finančními problémy, v létě 1943 na svou funkci rezignoval a za svého nástupce doporučil generála Roberta Rychtrmoce. Po skončení 2. světové války čelil spolu s dalšími kolaboranty žalobě ze zločinů proti národu. V lednu 1946 byl odsouzen k trestu smrti a oběšen ve věznici v Praze na Pankráci.