Bohaté výtvarné sbírky Vojenského historického ústavu Praha obsahují desítky portrétů příslušníků habsburského císařského domu – panovníků, arcivévodů a jejich rodinných příslušníků. Mezi nimi jsou nejpočetněji zastoupeny podobizny nejdéle vládnoucího habsburského císaře, Františka Josefa I. Autory byli zpravidla rakouští dvorní malíři, jejichž díla byla pak mnohokrát kopírována nebo napodobována. V některých případech vytvořil jeden umělec dokonce několik totožných podobizen, které se od sebe navzájem lišily jen v drobných detailech.
Přestože František Josef I. nebyl nikdy korunován českým králem, byly pro účely jeho cest po Českém království pořizovány oficiální portréty, většinou na objednávku České dvorské kanceláře. Po boku panovníka byly často zobrazovány atributy české královské moci, které lze chápat jako projev úcty či přání uskutečnění nesplnitelného.
Rakouskému císaři nemůžeme upřít, že plnil po celý život poctivě roli prvního úředníka ve státě. Měl perfektní paměť a smysl pro řád. Denně, pokud nebyl na cestách, seděl od časných ranních hodin u svého pracovního stolu a vyřizoval úřední akta. Nebyl přísný jen sám na sebe, i od svých podřízených vyžadoval stoprocentní plnění svých rozkazů a nařízení. V mládí rád maloval a měl nesporný umělecký talent, jeho akvarely mají smysl pro detail a pečlivost. Této zálibě se však soustavně nevěnoval a k výtvarnému umění obecně neměl za své vlády právě vřelý vztah.
Soukromý život Františka Josefa I. zasáhly dvě velké rány – tragická smrt císařovny Alžběty a sebevražda jejich syna, korunního prince Rudolfa. Neuvěřitelných šedesát osm let vlády učinilo z Františka Josefa hlavního aktéra středoevropských dějin 19. století.