Počátek prací na vývoji samonabíjecích pušek v České zbrojovce ve Strakonicích je spojen se jménem Emanuela Holka (1899–1982) a ředitele Gustava Beneše (1880–1932), kteří v letech 1925–1927 zkonstruovali prototyp s označením HB. Vývojová linie prošla dvěma stadii pušek S (označovaných podle Strakonic, místa vzniku) a vyvrcholila konstrukcí interně v továrně označované jako Automatická puška III, v oficiálních dokumentech vedené pod označením ČZ vz. 35. Vznikla v průběhu roku 1933 a stejně jako předchozí varianty ji průběžně zkoušel Vojenský technický a letecký ústav (VTLÚ). Na základě trvanlivostních zkoušek s jedním prototypem, prováděných v první polovině roku 1935, si MNO objednalo k širším zkouškám 10 exemplářů. Zkoušky v Plaveckém Podhradí, provedené v prosinci 1935 a ještě v září 1937, nevedly k jednoznačným výsledkům a zájem MNO se soustředil na jinou, perspektivnější konstrukci z České zbrojovky, pušku ČZ vzor 37.