Stejnokroje vojáků Vládního vojska prošly od léta 1939 složitým vývojem. Výsledkem „boje“ krojových komisí s německými okupačními úřady byl stejnokroj, který si zachoval české prvky bez jakékoliv nacistické symboliky. Blůza stejnokroje, vyráběného od roku 1940, vycházela střihem ze stejnokroje gážistů československé armády – zapínání na 7 knoflíků, čtyři navrch našité kapsy a přeložený límec. Dále obsahoval prvky inspirace v rakousko-uherské armádě – hodnostní označení na límci (zde hodnost štábního strážmistra)a v německé armádě – výsostné označení nad pravou náprsní kapsou a podoba knoflíků.
Po vzoru německé branné moci zavedl 10. ledna 1940 Generální inspektorát vládního vojska výsostní odznak. Odznaky musely být vyrobeny dle připojené přílohy a musely odpovídat provedení menšího znaku Protektorátu Čechy a Morava, uvedeného ve vládním nařízení čís. 222/1939 Sb. z. a n. Pro mužstvo byl předepsán odznak ze světlešedé mercerizované příze, tkaný na olivově zelené podložce. Není bez zajímavosti, že inspirací pro podobu samotného odznaku byla přezka vycházkového pásu pro rotmistry a důstojníky předválečné československé armády. Generální inspektor vládního vojska generál Eminger v Důvěrném rozkazu č. 59 z 18. října 1940 o závadách stejnokroje vysledoval nedostatky v nošení výsostních odznaků. Zejména se věnoval bullionovým odznakům na vycházkové blůzy: „Různé odznaky se ani zdaleka nepodobají předepsaným vzorům, poněvadž jsou ručně nedokonale vyšívány příliš silným dracounem, takže se detail kresby úplně ztrácí.“ Dále poukázal na to, že zdaleka ne všichni příslušníci vládního vojska výsostní odznak nosí, ačkoliv byl zaveden již před více než půl rokem. Od 1. listopadu 1940 se nesměl žádný příslušník vládního vojska objevit na veřejnosti bez předepsaného výsostního odznaku.