Na vývoj evropských přileb v 16. a 17. století měly výrazný vliv dlouhé války s Osmanskou říší. V nich se Evropané setkali s orientálními útočnými přilbami, které převzali, pro své potřeby upravili a po dlouhou dobu na evropských bojištích také užívali. Většinu typů těchto tvarově orientálních přileb vyráběli němečtí platnéři v hlavních centrech jejich produkce, ve městech Augsburg a Norimberk. Tyto přilby neměly hřeben, zvon byl oblý nebo měl mírně kónický tvar a končil ve výši uší rovnou hranou. Ze stran chránily hlavu pohyblivé lícnice, v přední části výrazný čelní štítek a pro orientální přilby charakteristický posuvný nánosník. Ochrana týlu byla zajištěna širokým pohyblivým krytem z několika ocelových lamel. Obzvláštní oblibu získala varianta, kterou nosili kyrysníci generála hraběte G. H. Pappenheima (1594‒1632), po němž jsou tyto přilby běžně nazývány.
Přilba má polokulovitý zvon s mírným hřebenem, na vrcholu je osmilistá růžice s knoflíkem. Pohyblivý kryt týlu je tvořen ze tří lamel spojených koženými řemínky se železnými nýty. Pohyblivé lícnice se sluchovými otvory v osmilisté hvězdici jsou opatřeny dvěma řadami nýtků. Mohutný posuvný nánosník má dva upevňovací šrouby. Povrch přilby je černěný, rytý, se zbytky zlacení. Na zvonu je třikrát ženská postava, na bocích vždy se třemi putti, mezi postavami jsou pak umístěny vojenské trofeje. Na ostatních částech přilby je použit rytý rostlinný a páskový ornament.
Délka 415 mm, šířka 447 mm, výška 275 mm, hmotnost 2 630 g.