První specializované zbraně pro boj muže proti muži se objevily v souvislosti se znalostí zpracování kovů. Již v první polovině 3. tisíciletí před naším letopočtem, ke konci mladší doby kamenné, se začaly vyrábět první kovové zbraně – měděné dýky a sekery. Toto období však netrvalo dlouho a již na konci třetího tisíciletí se rychle rozšířilo zpracování bronzu, který byl pro výrobu zbraní výrazně vhodnější. Bronz jako slitina mědi (přibližně 90%) a cínu (zhruba 7-10%) se vyznačoval nejen dostatečnou tvrdostí, ale v rukou zkušených řemeslníků i jako velmi tvárný materiál. Starší bronzové meče měly delší čepel a sloužily především jako zbraně bodné. Později získaly širší listovou čepel, určenou jak k bodání, tak k sekání. Čepele těchto mečů byly odlity z jednoho kusu s úzkým řapem, na který se připevňovaly střenky rukojeti. Meče neměly záštitu.
Tento meč byl údajně nalezen ve vltavském břehu u Hlávkova mostu kolem roku 1950. Jeho pravost byla konzultována s archeologickým oddělením Národního muzea, Muzeem hlavního města Prahy a Archeologickým ústavem. Definitivní potvrzení pravosti přinesl porovnávací rentgenový snímek jílce s ověřeným originálem ze sbírek Muzea hlavního města Prahy, a spektrální analýza kovu.
Celková délka 740 mm. délka čepele 650 mm, šířka čepele 40 mm, hmotnost 900 g.