Současně s tím, jak se záštita jezdeckých mečů měnila a rozvíjela, začala se rukojeť krátit, bývala často spirálovitě rýhována a obtáčena splétanými drátky. Takto vznikl klasický renesanční meč, jehož záštita dostala během času nové úponky, připojující se k oblouku, který tvoří přední rameno záštity nebo z tohoto ramene vychází a stáčí se k hlavici rukojeti. Tím vznikl spletitý koš na mečích a kordech, u kterých dosáhl obzvláštního tvarového bohatství a definitivně nahradil ochrannou železnou rukavici. Tuto bohatost a spletitost tvarů můžeme sledovat od poloviny 16. století do poloviny století 17., kdy jezdecké meče dostávaly koše střízlivějších tvarů a u jednotlivých pluků stálých armád se již objevily koše jednotného typu.
Čepel tohoto honosného meče je přímá, dvousečná, průřezu nízkého šestiúhelníku, se středovým hrotem. Do poloviny čepele je oboustranně provedena výzdoba zlacenou rytinou a cizelovaným ornamentem na zlacené půdě. V jednotlivých polích pod záštitou jsou postupně vyobrazeny akantové rozviliny, fontána, zářící slunce a ruka s mečem. Dřevěná rukojeť je spirálovitě ovinutá stáčeným drátkem ze žlutého kovu. Železná souprava je zlacena v ohni. Kulovitá hlavice je zdobena routovitým plastickým řezem a zakončena zploštělými hrozny. Esovitě prohnutá záštita je pomocí spodních a postranních úponků spojena se spodními záštitnými listy, zdobenými prořezávaným ornamentem. Celý jílec nese nestejně zachované stopy zlacení.
Délka 1135 mm, délka čepele 917 mm, šířka čepele 40 mm, hmotnost 980 mm.