Německá branná moc zavedla v roce 1935 jako standardní zbraň jednotlivce pušku, resp. karabinu K 98k. V průběhu okupace ji pod označením P-18 na našem území vyráběla Zbrojovka Brno a její závod v Považské Bystrici na Slovensku. Po válce zůstalo v obou závodech rozpracováno celkem 200 000 pušek, o něž neměla čs. armáda primárně zájem, proto je zbrojovka mohla nabízet v zahraničí.
Jednoznačně největším odběratelem pušek P-18, ale i dalšího zbrojního materiálu, se v letech 1947–1948 stal budoucí stát Izrael, jehož zástupci je u nás nakupovali pod hlavičkou organizace Jewish Agency. Zbrojní pomoc čs. průmyslu měla pro zajištění nezávislosti státu Izrael zcela klíčový význam.
Zbrojovka Brno postupně do konce roku 1948 dodala do Izraele celkem 140 000 pušek P-18 ve standardní ráži 7,92 mm Mauser. V druhé polovině padesátých let došlo v řadě armád k orientaci na nový náboj 7,62 x 51 mm NATO, ani Izrael nebyl výjimkou. Převážná část izraelských pušek P-18 se dočkala výměny hlavní na novou ráži, jejichž pouzdra závěru dostala rozlišující označení v podobě čísel 7,62.