Schiavona, známá ze 17. století, se vyvinula ze starších mečů, jejichž hromadná produkce v 15. století umožnila vojensky zajistit mezinárodní vzestup Benátek jako významné obchodní velmoci. Pod označením schiavona jsou tyto meče v počtu několika set zapsány v inventářích dóžecího paláce. Název meče, používaný zřejmě již mnohem dříve, svědčí o tom, že šlo o součást výzbroje oddílů složených ze slovanských a řeckých vojáků, najímaných pod benátské prapory na poloostrově Istrie. Říkalo se jim schiavi – otroci, protože obývali kraje, které v raném středověku patřily mezi hlavní zdroje otroků.
Nejcharakterističtější částí schiavony je koš jílce, vykovaný z plochých železných pásů a listů. Směřující od obou ramen záštity proti sobě, kříží se a tvoří tak pravidelný kornout dokonale chránící ruku. Spodní pásy tohoto koše jsou na jílcích často esovitě zprohýbány. Postupem času byl páskový koš stále členitější, takže může sloužit jako dobrá pomůcka při datování zbraně.
Schiavona je zbraň tvarově zcela jedinečná. Hlavice jílce, zpravidla vyrobená z mosazi, má tvar kočičí hlavy se středním oválným terčíkem po obou stranách. Přímé čepele byly nejčastěji dvousečné, jen výjimečně se vyskytují i čepele jednosečné. Byly hladké anebo opatřeny úzkými výbrusy a měřily 800-850 mm. Tyto čepele pocházely jak z Itálie, tak i z Německa a ze Španělska.
Celková délka 1 120 mm, délka čepele 972 mm, šířka čepele 29 mm.