Páteří pěchotní výzbroje armády Rakouska-Uherska se staly pušky systému Mannlicher, jejichž společným znakem byl přímotažný závěr a zásobování pomocí nábojových rámečků. Puška vzor 1895 je specifická svým přímotažným závěrem se zdokonaleným uzamykacím mechanizmem, tvořeným otočným závorníkem, vybaveným v přední části dvěma uzamykacími ozuby. U tohoto typu závěru nedochází k odemčení otáčením závěru okolo podélné osy, ale přímotažným pohybem, což mimo jiné zrychlilo střelbu. Nadšení z jednoduchého ovládání závěru ale po zkušenostech z boje opadlo. Řešení mělo své nedostatky, závěr vyžadoval poměrně velkou sílu k otevření. Zejména v mrazu nebo blátivých podmínkách mohlo docházet k zaseknutí nebo velmi obtížnému otevření.
Zákopová válka si pak vyžádala další inovace. Jednou z nich bylo zavedení speciálního mechanismu, který v sobě slučoval zákopový periskop, pažbu a napínací mechanismus umožňující přebytí zbraně. Spouště byly spojeny ocelovým lankem. Šlo o zařízení, díky kterému mohli vojáci střílet z pušek z bezpečí zákopu. Všechny strany vyvinuly různé typy periskopů. V rakousko-uherské a německé armádě se takovéto zákopové mechanismy vyskytují od roku 1915 a nazývají se „Spiegelkolben“.