S rozvojem renesanční společnosti pozbývala dýka svůj předchozí výrazně vojenský charakter a stále více se prosazovala jako zbraň civilní. Dýka se stala honosným předmětem, nedílnou součástí výbavy šlechtice. Párovou zbraní šlechtického rapíru se stala levoruční dýka. Při šermu v kombinaci s rapírem se dýka držela v levé ruce a doplňovala akce delší zbraně – vázala zbraň soupeře, zatímco rapírem se prováděl útok. Na rozdíl od starších příčkových dýk měly levoruční dýky delší příčku a výrazně jemnější a zdobnější zpracování. Záštita mohla být rovná či ohnutá směrem k hrotu čepele, anebo esovitě prohnutá. Nejproslulejšími exempláři tohoto druhu jsou španělské zbraně z přelomu 16. a 17. století. Jejich široká příčková záštita je doplněna širokým záštitným listem, bohatě ornamentálně prořezávaným nebo prosekávaným. Na čepeli levoruční dýky byly často různě provedené zářezy a výstupky sloužící k zachycení a zlomení čepele protivníkova kordu.
Délka 583 mm, délka čepele 466 mm, šířka čepele 27 mm, hmotnost 608 g.