Po II. světové válce používala československá armáda pestrou paletu zahraničních stejnokrojů britského, amerického, italského a zejména německého původu. Ve snaze sjednotit vzhled vojáků byl zaveden již v roce 1945 nový stejnokroj s označením vz. 45. Dosavadní stejnokroje však bylo možné nadále používat až do konce roku 1946. Po zavedení stejnokroje 21 na počátku 50. let, byly dosavadní stejnokroje vz. 45 označovány jako stejnokroje 20. Střih blůzy vycházel ze značné míry z předválečné blůzy vz. 30. Došlo však ke snížení počtu knoflíků z 5 na 6, což umožňovalo lepší nošení blůzy s otevřeným límcem. Další změnou byly ventilační otvory v podpaží, zapínání spodních bočních kapes a pochopitelně i materiál. Nová barva stejnokroje měla být khaki, ve skutečnosti se používaly nejrůznější vlněné tkaniny československého a německého původu.