Albatros D.III (Oef) byl nejúspěšnějším stíhacím letounem používaným rakousko-uherským letectvem (K.u.k. Luftfahrtruppen) za 1. světové války. Podle německého vzoru ho v letech 1917-1918 masově produkovala rakouská firma Oeffag ve Vídeňském Novém Městě. Od německého vzoru se lišil použitím jiného motoru (Austro-Daimler) i výzbroje (dva kulomety Schwarzlose). Podle verze použitého motoru dosahoval max. rychlosti od 174 km/h do 202 km/h.
Na letounu výr. č. 153.137 létal počátkem roku 1918 na italské frontě šikovatel Josef Novák (1893-1934), rodák z Dobřichova u Kolína a úspěšný pilot proslulé 41. stíhací letecké setniny (Flik 41).
Novák často létal jako číslo velitele Flik 41J, setníka Godwina Brumowského (1889-1936), který se s oficiálně 35 přiznanými sestřely stal nejúspěšnějším rakousko-uherským letcem. Novák úředně získal jen 5 sestřelů, ale není vyloučeno, že jich ve skutečnosti bylo více. Podle vzpomínek jejich společného mechanika, vojína Františka Šimka (1898-1974), měl Novák údajně 19 sestřelů diskrétně "přenechat", resp. "odprodat" ctižádostivému Brumowskému. Po skončení války se Novák jako šéfpilot pražské letecké továrny Aero stal významnou osobností československého letectví.