Bojový cep patří mezi skupinu chladných zbraní, které vznikaly improvizací v případě nouze. Jedná se o zemědělský nástroj určený k mlácení obilí, který byl s vynaložením minimálních prostředků a námahy uzpůsoben k bojovému použití. Dřevěný tlouk byl zpevněn kroucenými železnými pruty a ty byly spojeny objímkami, do kterých byly upevněny hřeby nebo železné hroty. Původ této zbraně je kladen až do období Římanů. V 15. století byl bojový cep typickou dřevcovou zbraní pěších husitských vojsk. Uplatnil se ještě za selských povstání v 17. a 18. století.
Délka 672 mm, šířka 70 mm, hmotnost 1 430 g.