Originální myšlenku uložení zásobníku co nejblíže těžišti zbraně realizoval na sklonku roku 1945 Václav Holek (1886–1954) společně se svým bratrem ing. Františkem Holkem (1894–1951) u prototypu pozdějších samopalů ZB 46 a ZB 47, na němž si ověřili především funkčnost a perspektivnost svého návrhu.
Navržená konstrukce umožňovala využití poměrně dlouhého zásobníku s kapacitou 67 nábojů, aniž by vložený zásobník zvětšoval siluetu zbraně. K podávání nábojů do komory hlavně sloužil rohatkový kotouč, jehož konstrukci měla zbrojovka patentově chráněnou již od roku 1939.
Nejstarší dochovaný prototyp s označením VZ S 4, vykazující řadu odlišností od pozdějších samopalů, byl pravděpodobně vyroben v druhé polovině roku 1945, na něj pak navazovaly podstatně dokonalejší vývojové samopaly ZB 46 a ZB 47, zkoušené v letech 1947–1948 vojenskou správou a nabízené v zahraničí.