Popud ke konstrukci Spadu VII zadal francouzský hlavní stan svým požadavkem na nový letoun poháněný motorem Hispano Suiza HS 8A o výkonu 150 k. Prototyp s označením Spad typ V vzlétl poprvé v dubnu 1916. Po úspěšné ukončení zkoušek následovala 10. května 1916 první objednávka francouzského letectva. Sériové letouny s továrním označením S VII C.1 byly vybaveny motorem HS 8Aa (180 k). Kromě Francie se letouny vyráběly licenčně ve Velké Británii a v Rusku. Produkce S VII C.1 dala celkem 5 600 kusů, po nichž následovala ještě rozsáhlejší produkce typu SPAD S XIII C.1, jichž bylo vyprodukováno 8 472 exemplářů. Velký počet výkonných SPADů v rukách francouzských a britských stíhačů značnou měrou přispěl k eliminaci německé letecké převahy na západní frontě. Několik českých pilotů-legionářů létalo na SPADech na západní frontě.
Po válce Československo od francouzské vlády koupilo a zčásti dostalo téměř 150 SPADů S VII C.1 a S XIII C.1, z nichž však část sloužila pouze jako zdroj náhradních dílů. ČSR se tak po válce stalo jejich třetím největším uživatelem po Francii a USA. V roce 1923 začaly být vyřazovány od bojových jednotek a převedeny ke školním útvarům.
Vystavená palubní deska patřila původně k letounu s výrobním číslem 11 583, který se dostal do výzbroje našeho letectva přímo z Francie. Po celkem úspěšné službě skončil v Západočeském aeroklubu a odtamtud byl předán Národnímu technickému muzeu. V roce 1979 byl převeden do leteckých sbírek VHÚ. V letech 1982-1984 provedli technici VM jeho generální opravu. Při ní bylo zjištěno, že původní palubní deska z pětivrstvé překližky je nenávratně poškozena neodbornými zásahy, a proto byla nahrazena replikou. Stará deska pak byla po zakonzervování uložena v depozitáři.