Roky 1796–1797 patřily v průběhu tzv. koaličních válek mezi ty, kdy se habsburská monarchie ocitla pod velikým tlakem. Rakouským jednotkám pravidelné armády a domobrany se Napoleonova vojska podařilo napoprvé zadržet během bojů v roce 1796, avšak s koncem podzimu a posléze s počátkem roku 1797 byli již Francouzi úspěšnější a přes Tyroly a Korutany se snažili z několika směrů probít k Vídni, která se začala připravovat k obraně. Boje nakonec ukončilo příměří v Leobenu z 18. dubna 1797, jež na podzim téhož roku vyústilo v mír v Campo Formio.
Napoleonovo vojsko bylo v konečném důsledku úspěšné, avšak v samotných Tyrolích byl tento úspěch poměrně draze vykoupen. Tyrolané se v hojné míře zapojili do boje především jako domobranci a po celou dobu kladli francouzským jednotkám zuřivý odpor.
S ohledem na válečné události let 1796–1797 zřídil císař František II. hned několik záslužných a pamětních medailí, jimiž chtěl připomenout a ocenit ochotu rakouských dobrovolníků. Mezi tyto dekorace patřily také zlatá a stříbrná medaile Tyrolské výzvy, založené 7. září 1797. Medaile byly určeny pro rakouské občany, kteří podporovali armádu při obraně a během vytlačování francouzské armády z Tyrol. Zatímco důstojníkům byla určena medaile zlatá, poddůstojníkům a mužstvu se udělovala stříbrná medaile o průměru 39-40 mm. Medaile ve zlatém i stříbrném provedení měly shodnou podobu a zavěšovaly se na žlutou stuhu se třemi svislými černými pruhy.