Chorvatská válka za nezávislost (1991–1995), na jejímž počátku došlo k rozpadu Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ), přinesla kromě utrpení a ztrát na životech také jeden fenomén: výrobu automatických zbraní v malých dílnách a závodech, které do té doby se zbrojní výrobou neměly nic společného.
Dodnes existující dřevozpracující závod Oroplet v chorvatské Pleternici vyráběl od roku 1991 samopal jednoduché konstrukce s dynamickým závěrem a výsuvnou ramenní opěrkou. Pro usnadnění výroby využili tvůrci zásobníky izraelských samopalů UZI na 25 nebo 32 nábojů ráže 9 mm Luger. Poměrně dlouhá zásobníková šachta s nízko uloženým záchytem zásobníku stejné konstrukce jako u izraelské zbraně sloužila k úchopu samopalu při střelbě. Konstrukci hlavně a ochranného pláště zjevně inspirovaly britské samopaly Sten Mk 2 s tím rozdílem, že plášť hlavně aretoval v pouzdře závěru příčný šroub ve spodní části. Na rozdíl od jiných chorvatských „homemade“ samopalů nebyl Pleter vybaven přepínačem režimu střelby, takže střílel pouze dávkou.
Počet vyrobených samopalů Pleter je dodnes nejasný, avšak lze předpokládat, že výroba nedosáhla velkého objemu. Ani z chorvatských zdrojů není dosud zřejmé, kdy Oroplet výrobu zbraní ukončil. Lze ovšem předpokládat, že k tomu došlo na konci války za nezávislost v roce 1995.