Celoželezné pistole byly v 16. století obvyklým výrobkem jihoněmeckých puškařských dílen, zejména v Norimberku a Augsburgu. Proti zbraním s dřevěnou rukojetí měly výhodu v menším nebezpečí poškození zbraně (přelomení rukojeti) a jejich hmotnost nebyla velká, protože železná rukojeť byla dutá. Povrch rukojeti byl zpravidla zdoben leptem, u vyobrazené pistole rostlinnými ornamenty a figurálními motivy.
Zadovka s doleva odklopným závěrem umožňovala snadnější a rychlejší nabíjení. Na pantech upevněný závěr se otevřel (odskočil) po stlačení kolíčku (zde schází) na hřbetě dnového šroubu směrem dozadu. Do hlavně pak bylo možno vsunout železnou válcovou nábojnici, do níž byl předem nasypán střelný prach a vložena kule. Takto připravených nábojnic mohl mít střelec větší počet a jejich výměnou po výstřelu zvyšoval rychlost palby. Z nábojnice vyčnívající kolíček zajišťoval správnou polohu nábojnice v hlavni a po výstřelu usnadňoval vytažení nábojnice z hlavně. Nejstarší zbraně tohoto systému pocházejí z 1. poloviny 16. století.
Délka 710 mm, délka hlavně 460 mm, ráže 12,5 mm, hmotnost 2 360 g.