Skutečný vagón polní pekárny, podle kterého je model vyroben, sloužil československým legionářům na sibiřské magistrále v Rusku v letech 1918–1920. Podle slov jednoho z autorů modelu, plukovníka Josefa Vavrocha, bývalého armádního intendanta čs. vojsk na Rusi, spadal počátek používání vlakových pekáren do jara 1918 (první se objevil v Pemze v dubnu 1918). Pro stavbu těchto pekáren používali vojáci velké nákladní vozy. Vnitřní pekárenská konstrukce byla z počátku železná, obkládaná cihlami. Železné pece, vyráběné ve vlastních dílnách v Krasnojarsku, se však neosvědčily, a proto se začaly stavět pece zděné, obložené hlínou. Pec zaujímala přibližně 2/5 vozového prostoru, zbývající prostor byl využíván jako dílny nebo chlebnice. Dobře vystavěné pece vydržely i rok a půl při opravách malých defektů, vznikajících při otřesech za jízdy nebo posunování. Některé vlakové pekárny urazily téměř osm tisíc kilometrů bez vážnějších oprav.