Kapitán Otakar Jaroš (1912–1943) byl první cizinec, jemuž bylo v době 2. světové války uděleno nejvyšší sovětské státní vyznamenání – titul Hrdina Sovětského svazu (17. března 1943). Do tvořící se čs. zahraniční armády odešel 12. srpna 1939, s sebou si odnesl mimo jiné i svou vojenskou legitimaci, která byla dokladem jeho vojenské kvalifikace a do které si nechal nadále zapisovat zařazení v zahraniční armádě. Po sovětském útoku na Polsko byl internován v SSSR. Od června do srpna 1941 působil jako radista u čs. vojenské mise v SSSR v Moskvě. Po vzniku československé vojenské jednotky se stal velitelem 1. pěší roty 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR. Se svou jednotkou se zúčastnil bojů u Sokolova, kde jako velitel obrany této vesnice padl 8. března 1943. Ač vysoce vyznamenán, byl doposud in memoriam povýšen pouze jednou – a to v květnu 1943. Jako nekomunista se Otakar Jaroš nedočkal dalšího povýšení nejen po únoru 1948, ale ani po listopadu 1989.