Technická základna pro budování poválečného spojovacího vojska československé armády byla dána zbrojní výrobou bývalého protektorátu. Německá konstrukční škola, využívající nejnovější technologie, zavedená okupanty v protektorátních radiotechnických továrnách, odstartovala po květnu 1945, spolu s tradicí předmnichovské výroby, bouřlivý vývoj nových národních spojovacích prostředků. Uvádění kořistní techniky do provozu bylo zpočátku i hlavním úkolem nově vzniklého Vojenského technického ústavu, který ve II. odboru sdružoval oblast vojenské elektroniky. První konstrukce spatřily světlo světa již koncem roku 1946 v bývalých Vojenských telegrafních dílnách Kbely (v období protektorátu Ostmarkwerke), které zodpovídaly v rámci Vojenského technického ústavu za vývoj vojenské sdělovací techniky. Konstruktéři, kteří se dříve podíleli na válečné výrobě, dali vzniknout pod vlivem německé konstrukční školy nové generaci československé spojovací techniky. Postupně vyvinuli radiostanice RF-11, RO-21 a RM-31.