Na počátku 20. století byla v armádě rakousko-uherské monarchie zavedena pouze ochranná přilba pro
dragouny. Tvar, který byl modifikován v roce 1905, vycházel z typu zavedeného již v roce 1850. Vyráběla se ze železného, černě lakovaného plechu s mosazným kováním, odlišným pro různé hodnostní skupiny. Celkově byla přilba spíše tradiční pokrývkou hlavy s poměrně výraznými demaskujícími účinky. Z tohoto důvodu se na počátku války začaly opatřovat krycími potahy z voskovaného plátna šedozelené barvy, či přímo nátěry ve stejné krycí barvě. Úprava sice výrazně snížila vzdálenost, ze které byl dragoun vidět, nicméně ochranné účinky se nijak nezlepšily.
V roce 1915 se dragounská přilba stala základem improvizované ochrany hlavy přidáním ocelového ochranného krytu. Plát byl vyroben ze 4 mm silného plechu a dle zkoušek odolával na 100 m zásahu z pušky. Výrobcem byla pravděpodobně továrna bratří Böhlerů z Kapfenbergu. Z původní dragounské přilby byl odstraněn hřeben a mosazné výsostné označení. Následně byla opatřena ocelovým krytem, upevněným na rozety šupinového podbradníku. Takto upravená přilba se nosila opačně, tedy původním čelním štítkem vzadu. Toto jednoduché a levné řešení však nepřineslo očekávaný účinek a bylo nutné vydat se ve vývoji vhodné ochrany hlavy jinou cestou.