Jiří Mucha (1915–1991) byl syn malíře a grafika Alfonse Muchy. V dětství a mládí žil střídavě doma a v zahraničí. Byl všestranně nadaný, studoval medicínu, dějiny umění a orientalistiku. Okupace Československa v roce 1939 jej zastihla ve Francii, kde působil jako korespondent Lidových novin. Po vypuknutí války vstoupil do československé armády. Brzy se však vrátil ke své původní profesi a jako válečný reportér působil v Africe, Evropě i Asii. V květnu 1945 se přes Německo vrátil do Československa. Své válečné deníky vtělil do reportážní knihy „Oheň proti ohni“, která vyšla poprvé v roce 1947. Po nástupu komunismu byl uvězněn a v inscenovaném procesu odsouzen za špionáž. Předčasné propuštění z vězení bylo podmíněno závazkem spolupráce s STB. Ta s ním však sama ukončila spolupráci, protože nepředával seriózní informace. V šedesátých letech se pak zařadil mezi významné spisovatele. Mezi veřejností je znám i díky svému bohémskému životu.