Plzeňská Škodovka se nezabývala pouze výrobou lodních a polních děl, ale vyvíjela také vlastní konstrukce polních houfnic. Konzervativní rakousko-uherská vojenská správa bohužel tyto nové typy až do počátku 1. světové války zamítala. A tak první dodávky polních houfnic z Plzně byly určeny do Turecka a do Číny. Teprve když vypukla 1. světová válka a prohry v Srbsku a v Karpatech vyvolaly drtivou kritiku rakousko-uherské armády, začala Vídeň jednat. Dělostřelectvo, které bylo vybaveno poměrně zastaralými typy děl a malým počtem houfnic, získalo od Škodových závodů v Plzni zabavené polní houfnice určené právě pro Turecko a Čínu. Byly to první a jediné moderní houfnice v celé rakousko-uherské armádě. Po válce se několik kusů tohoto typu dostalo do československé armády, která je zařadila do své válečné zálohy.
Vojenský historický ústav získal toto dělo v roce 1949 převodem od Škodových závodů v Plzni.
10,5 cm polní houfnice vz. 13 CH (Čína) má ocelovou hlaveň, vodorovný klínový závěr, kapalinovou zákluzovou brzdu, zpruhový vratník a chobotovou lafetu se štítem. Houfnice váží 1280 kg, počáteční rychlost střely je 340 m/s a dostřel 14,1 kg těžkého granátu 8 km.