10 cm houfnice H3 byla vyvrcholením vývojové řady lehkých polních houfnic vyvíjených v plzeňské Škodovce. Byla vyrobena v roce 1938 na základě objednávky MNO z roku 1936. Vyznačovala se značnou palebnou výkonností a vynikajícími taktickými vlastnostmi. Houfnice H3 se měla stát základem československého divizního dělostřelectva.
Při její konstrukci bylo využito všech novinek, které se tehdy objevily v dělostřelecké technice. Hlaveň byla opatřena účinnou úsťovou brzdou, dvouramenná rozvírací lafeta umožnila značný rozsah odměru a dovolovala také použít houfnici k přímé palbě na pohyblivé cíle. Že se jednalo o velmi kvalitní dělo, prokázaly již první dny zkoušek. Výzbrojní komise doporučila jeho přijetí do výzbroje již před ukončením celého zkušebního programu. V létě 1938 bylo vystaveno zmocnění k přípravě sériové výroby a vystavena objednávka na prvních 88 kusů.
Sériová výroba byla tedy zahájena, do výzbroje československé armády se houfnice ale už nedostala. Rozpracované zbraně převzali Němci. Ti nechali sérii dokončit se změněnou ráží na 10,5 cm. Takto upravené houfnice nesly tovární označení H4 a Wehrmacht je přijal do výzbroje jako 10,5 cm houfnice M 39. Prototyp s označením 10 cm l.Hf. H3 č. 1 1938 tov. č. 22963 byl získán do sbírek VHÚ Praha v roce 1949 převodem ze Škodových závodů v Plzni.
Dělo má ocelovou hlaveň, vodorovný klínový závěr, kapalinovou zákluzovou brzdu a zpruhový vratník. Vrchní lafeta je opatřena vyvažovači, náměrovým a odměrovým ředidlem a ochranným štítem. Náprava je odpérovaná. Pérování bylo možno vyloučit pomocí sklopných noh. Kola jsou ocelová s pneumatikami. Houfnice byla schopná dostřelit 14,4 kg těžkou střelu do vzdálenosti 12 200 metrů. Počáteční rychlost střely činila 525 m/s. Houfnice váží 1960 kg.