Krize meziválečného období v Evropě s sebou přinesla zrod fašistické ideologie a jí inspirovaných hnutí. Československo nebylo výjimkou. Nejvýznamnějším domácím představitelem fašistické organizace byla Národní obec fašistická, která vznikla v roce 1926 a v jejímž po svém odchodu z armády stanul hrdina československých legií v Rusku Radola Gajda.
NOF byla aktivní především ve 30. letech, kdy se snažila prosadit vlastní domestikovanou podobu italského fašismu, jehož součástí bylo i vymezení se vůči německé rozpínavosti, antisemitismus a požadavky na korporativisticky řízený stát a hospodářství. S historií NOF je neodmyslitelně spjato i několik pokusů o ozbrojený puč. Nejznámější je pravděpodobně takzvaný Židenický puč z roku 1933, kdy se malá skupina fašistů pokusila zabrat židenická kasárna jako základnu pro převrat v Československu.
Vzhledem k protiněmeckému ladění organizace NOF odmítla Mnichovskou dohodu a volala po obraně hranic státu. Se vznikem druhé republiky se NOF ještě pod Gajdovým vedením sloučila společně s dalšími radikálně nacionalistickými stranami, jako byla Vlajka nebo Akce národní obrody, a vytvořila tak Český národní výbor. Na jaře 1939 se Gajda a ČNV snažili okupujícím německým silám zprvu prezentovat jako zástupci Českého státu, avšak prezident Hácha brzy zakročil a ČNS bylo integrováno do Národního souručenství.