Rakousko-Uherské námořnictvo bylo izolováno v oblasti Jaderského moře, kde k bojům docházelo jen v menším rozsahu. Na začátku války mělo k dispozici poměrně širokou škálu plavidel, od nejmodernějších bitevních lodí typu dreadnought, přes pancéřové křižníky, torpédoborce, dělové čluny, ponorky až po zastaralé křižníky z konce 19. století.
SMS Szent István byl dreadnought třídy Tegetthoff rakousko-uherského námořnictva, jehož stavba byla započata 29. ledna 1912 v loděnici Ganz & Company Danubius v Rijece. Původně měl být Szent István dodán v červenci 1914, ale dodání lodi se opozdilo o 17 měsíců. Loď musela být dokončena ve vojenském arzenálu v Pule, kam byla po vypuknutí války odtažena. Do služby vstoupila 17. listopadu 1915. Hlavní výzbroj tvořilo 12 děl ráže 30,5 cm, umístěných ve čtyřech třídělových věžích. Maximální dostřel těchto děl činil 25 000 m.
Szent István se od svých sesterských lodí Tegetthoff, Viribus Unitis a Prinz Eugen, které byly postaveny v loděnicích v Terstu, vizuálně lišil plošinou, která spojovala hlavní stěžeň s oběma komíny. Na této plošině bylo umístěno několik světlometů.
Domovským přístavem Szent Istvánu byla Pula. Szent István se v průběhu války zúčastnil především několika nájezdů spojených s ostřelováním italského pobřeží. V noci 9. června 1918 vyplul Szent István spolu s Tegetthoffem, torpédoborcem Velebit a s šesti torpédovkami do akce, při které mělo rakousko-uherské námořnictvo napadnout spojeneckou blokádu Otrantského průlivu. Tato blokáda držela rakousko-uherské lodě a především ponorky uzavřené v Jaderském moři. Na tuto skupinu zaútočily 10. června 1918 u ostrova Premuda italské torpédové čluny MAS 15 a MAS 21. Ze vzdálenosti 300 metrů odpálil MAS 15 dvě torpéda, která potopila dreadnought Szent István. Zahynulo 89 členů posádky a 29 bylo zraněno.
Vstavený model je v měřítku 1:100.