Představitelé domácího odboje usilovali od samého počátku odbojové činnosti především o zřízení stálého rádiového spojení se zahraničními centry. Již v červnu 1939 vypracoval major generálního štábu Jaroslav Hájíček Směrnici č. 1 pro rádiové spojení, které poslal prostřednictvím kurýrů do Varšavy a Paříže. Počátkem srpna 1939 se domácímu odboji podařilo prostřednictvím radiotelegrafisty rotmistra Františka Fraňka navázat a udržovat oboustranné spojení s expoziturou ve Varšavě (krycí jméno MARIE). Přepravu těchto depeší mezi Varšavou a Londýnem zajišťovali svými rádiovými stanicemi Britové. V srpnu 1939 vzniklo v Paříži první československé zahraniční spojovací středisko (krycí jméno KAREL). Během září 1939 se MARIE přesunula do Bukurešti, odkud navázala spojení s Prahou v noci z 30. září na 1. října. Základním nedostatkem se ale jevila neexistence stálého spojení s londýnským exilovým centrem a zejména s tamní zpravodajskou skupinou plk. gšt. Moravce. I přes veškerou snahu domácího odboje se spojení stále nedařilo realizovat. V dopisu do Londýna z 11. září 1939 k tomu mjr. gšt. Hájíček dokonce napsal: „…Ve dvacátém století je jen jedno spojení, které se může pojmenovat moderním, a tím je rádio! Když to pochopil východ, který je podle soudu západu 100 let za opicemi, je nutné, aby to také pochopil západ. A když nešla hora k Mohamedovi, šel Mohamed k hoře…“