Zcela výjimečnou konstrukci v řadě vývojových konstrukcí samonabíjecích pušek České zbrojovky představovala puška Jana Kratochvíla a Václava Polanky s původním interním označením ČZ 020, později přeznačená na ČZ 148. Její funkce byla založena na neobvyklém principu využití akumulované energie pružiny, stlačené tlakem přepuštěných prachových plynů. Myšlenka nebyla nová; na podobném principu zkonstruoval svoji automatickou pušku na prahu 20. let puškař Josef Netsch a pro armádní zkoušky vyráběla jeho zbraně právě Česká zbrojovka.
Práce na prototypu zahájili konstruktéři již na podzim 1945. Na dva exempláře zařízené na náboj 7,5 x 45 mm sice MNO v prosinci 1947 vystavilo objednávku, ale zbrojovka je nikdy v této ráži nevyrobila. Se střídavými výsledky zkoušela továrna pušku až do počátku roku 1948, kdy projekt opustila a další vývoj se soustředil na perspektivnější prototyp ČZ 475, později přeznačený na ČZ 493.