Koncem sedmdesátých let 19. století vznikala řada konstrukcí pušek, jejichž společného jmenovatele představovala snaha o zvýšení rychlosti střelby, ať již pomocí různých přídavných zásobovacích zařízení či integrovaných mechanismů. Mezi plejádou konstruktérů známých jmen, jakými byli Josef Schulhof, Alfréd Kropatschek či Franz Fortelka se také objevuje jméno puškaře Antona Špitálského (1831–1909), pozdějšího technického ředitele zbrojovky ve Štýru (v letech 1889–1896). Špitálský po opuštění armády pracoval jako dílenský mistr v továrně Josefa Werndla, zakladatele štýrské zbrojovky (Oesterreichische Waffenfabriks- Gesellschaft). Společně s Karlem Holubem se podílel na vylepšování Werndlovy pušky a později pracoval na vlastní konstrukci opakovačky s cívkovým zásobníkem.
K vývoji zbraně využil Špitálský francouzskou pušku Gras M 1866/74, kterou doplnil podávacím zařízením v podobě cívky uložené ve schránce pod závěrem zbraně. První patent na svoji konstrukci získal v březnu 1879, a přestože se jejím vývojem zabýval ještě v následujících třech letech, prosadit se mu ji nepodařilo.