Dvojčinný revolver (s možností natáhnout také kohout ručně a použít ho jako jednočinný) sestrojil a vyráběl Josef Scheinigg. Konstrukčně tato zbraň připomínala revolver, na nějž v roce 1851 získal britský patent Robert Adams (1809−1870) a v roce 1855 jej vylepšil anglický důstojník Frederick Beaumont. Zvláštností jsou dlouhé trny v nábojových komorách, na které se při nabíjení narážely střely, a tím se zvyšovala jejich těsnost v komorách. To byl vynález francouzského plukovníka Louise Thouvenina z roku 1843, uplatněný poté u vojenských pušek ve Francii, v Belgii, v Rakousku a v řadě dalších států. Josef Scheinigg byl první, kdo tuto myšlenku použil i u revolveru. Trny se však neosvědčily, bránily zejména snadnému a účinnému vyčištění komor od zbytků střelného prachu i dalších nečistot. Proto se nadále nevyráběly a u starších exemplářů byly z válců dokonce odstraňovány. Zbraň měla ráži tehdejších rakouských vojenských zbraní (13,9 mm), v letech 1860−1861 byla zkoušena armádou, ale do výzbroje nezavedena (zvítězila perkusní pistole Lorenz vzor 1862). Pro svou robustnost, dostřel i vojenskou ráži ji však mnozí důstojníci za války proti Prusku v roce 1866 používali jako svou soukromou zbraň. Revolver se vyráběl i v menších variantách (ráže 11,0 a 9,0 mm).
Josef Scheinigg je připomínán v Ottakringu (předměstí Vídně) v souvislosti s Leopoldem Gasserem, který k němu nastoupil v roce 1858 jako tovaryš.
Celková délka 315 mm, délka hlavně 155 mm, ráže 13,9 mm.