Po celou dobu trvání Československé republiky bojovalo Ministerstvo národní obrany s Ministerstvem pošt a telegrafů o kompetence v povolování a dohledu nad radiokomunikacemi. Ačkoliv technickým vybavením umožňujícím monitorování vysílání nepovolených rádiových stanic disponovalo Ministerstvo národní obrany, vítězem kompetenčních sporů se stalo Ministerstvo pošt a telegrafů. Nedokonalost civilních i armádních zaměřovacích přijímačů se ukázala v roce 1934, kdy zahájil německý emigrant Ing. Formis ilegální protinacistické vysílání z hostince Na Záhoří u Slap. Marné úsilí českých úřadů o zaměření vysílače ukončilo až zavraždění Ing. Formise německým komandem. Vzhledem k ohlasu tohoto případu vzniklo v polovině 30. let specializované pracoviště – Kontrolní služba radioelektrická, které mělo vyhledávat nepovolené rádiové stanice. Postupně byly zřízeny i služebny v Brně a Košicích. Paradoxně jedinou nalezenou stanicí byla počátkem roku 1937 agenturní rádiová stanice předsunuté agenturní ústředny 2. oddělení Hlavního štábu zajišťující spojení mezi Litoměřicemi a Hlavním štábem. Činnost Kontrolní služby radioelektrické kulminovala v době mobilizace v září 1938. Mnohem úspěšnější byla daleko lépe vybavená síť armádních naslouchacích a zaměřovacích stanic fungující v rámci cvičných radiotelegrafních stanic, která monitorovala především provoz vojenských rádiových stanic za hranicemi Československé republiky.