S chemickou válkou spojujeme ještě jednu novou zbraň, která se objevila během 1. světové války. Tou je plamenomet. Jeho první použití je spojeno s německou armádou. Přesto, že se plamenomety lišily velikostí i použitou hořlavinou, všechny pracovaly na stejném principu, kdy byla hořlavina vytlačována tlakem plynu z nádrže a následně zapálena.
Italský malý plamenomet D.L.F se skládá z plynové lahve o obsahu 1 litr, nádrže o obsahu 12 litrů, stříkačky a nosných řemenů, díky kterým mohl být plamenomet nošen na zádech. Vyrobeno firmou Adorni Magghi & C. v Miláně v roce 1918. Plamenomet pracuje na principu stlačeného vzduchu, který vyhání hořlavinu z nádrže do trysky, u jejíhož ústí je hořící knot. Tlak vzduchu v plynové lahvi byl 100-150atm (10-15MPa) a její objem 1 litr. Směsi používané pro výrobu hořlavin do plamenometů se od sebe příliš nelišily u žádného z válčících států. Skládaly se z benzolu a dehtových olejů, petroleje s benzinem nebo alkoholem nebo to byla směs lehké nafty a benzinu. Tlak v nádrži s hořlavinou musel být regulován pojistným ventilem, protože snesla tlak asi 30atm (3000kPa). Objem nádrže s hořlavinou je 12 litrů. Dostřik plamenometu byl asi 15-20 metrů.