S chemickou válkou spojujeme ještě jednu novou zbraň, která se objevila během 1. světové války. Tou je plamenomet. Jeho první použití je spojeno s německou armádou. Přesto, že se plamenomety lišily velikostí i použitou hořlavinou, všechny pracovaly na stejném principu, kdy byla hořlavina vytlačována tlakem plynu z nádrže a následně zapálena.
Francouzský lehký plamenomet Schilt byl přenášen na zádech. Funguje na principu stlačeného dusíku nebo kysličníku uhličitého, který žene zápalnou směs z nádrže do trysky. Plyn v plynové lahvi byl stlačený na necelých 6 MPa. Hořlavý materiál zápalné směsi v nádrži tvořila lehká nafta, benzin nebo petrolej. Na rozdíl od svých předchůdců, u nichž se zapalování dělo zápalnými granáty, které se házely ve směru střiku, je u tohoto plamenometu hořlavina zapalována roznětkou s aluminio-termickými zápalkami. Hmotnost přístroje s hořlavinou byla 30 kilogramů, obsah nádrže 15 litrů. Dostřik plamenometu byl 20 metrů.
Ve francouzské armádě obsluhovala tento malý plamenomet jedna osoba patřící k jednotkám ženistů. Tuto zbraň používala i italská armáda, společně se svým plamenometem DLF.