Po první světové válce čs. armáda naléhavě potřebovala protiletadlové dělostřelectvo. Plzeňská Škodovka tedy vyvinula nejprve protiletadlový kanón 8 cm vz. 18/19, který však armádě nevyhovoval a v menších počtech byl exportován do Španělska, Švédska a Francie. U následujícího 8,35 cm kanónu vz. 22 byla situace zcela opačná – tento moderní protiletadlový kanón měl úspěch doma, zato do ciziny (Jugoslávie a Pobaltí) bylo vyvezeno jen několik kusů.
Kanón byl připevněn na podvozku, z něhož byla vedena palba, a byl přepravován pomocí dělostřeleckého tahače – měl sloužit i k obraně vojsk v poli. Hmotnost kanónu i s podvozkem činila 8800 kg, délka hlavně 4,6 m, kanón mohl střílet granáty o váze 10 kg úsťovou rychlostí 800 m/s na cíle letící ve výšce přes 11 000 m.
Celkem bylo do počátku třicátých let vyrobeno okolo 150 těchto kanónů, z nichž 144 převzala čs. armáda. Po zániku Československa zůstalo přes dvacet kanónů na Slovensku, zbytek zabavily německé ozbrojené síly, které je využívaly během druhé světové války.