Vývoj německé ruční protitankové zbraně Panzerschreck spadá do počátku roku 1943, kdy se podařilo v Tunisku Němcům ukořistit několik amerických Bazook M9A1. Podle nich pak vyvinuli svoji novou ruční protitankovou zbraň ráže 88mm, která se dala znovu nabíjet. Ke střelbě se používali raketové střely v ráži 88 mm pod názvem RPzB.Gr. 4322. Šlo o kumulativní raketovou střelu stabilizovanou za letu pomocí stabilizátoru a rotací. Podle ročního období se používaly dva typy střel: letní a zimní. Letní se měla používat za teplot od +5° do +50° C a zimní verze od -40° do + 30° C. Tyto dvě verze se vyráběly kvůli směsi v raketovém motoru. Rychlost střely se pohybovala okolo 105 m/s. Střela byla schopná probíjet pancíř o síle 150 až 200 mm podle úhlu dopadu střely. Ve sbírkách VHÚ Praha se nachází několik těchto střel. Jednou z nich je i školní řez využívaný pro výuku mužstva. VHÚ Praha získal tento předmět v padesátých letech 20. století převodem od MNO Velitelství dělostřelectva – správy dělostřeleckého vyzbrojování.
Hmotnost střely byla 3,30 kg, přičemž nálož vážila 660 g. Střela je dlouhá 66 cm.