Americká samonabíjecí brokovnice Winchester model 1911 SL

První a zároveň nejdéle vyráběnou samonabíjecí brokovnicí zůstává dodnes konstrukce Johna Mosese Browninga (1855–1926), navržená již v roce 1898 a patentově chráněná od roku 1900. Je známa pod označením Browning Automatic 5 či zkráceně Browning Auto-5. Ve výrobě se udržela až do roku 1998, tedy bezmála 100 let.

Když J. M. Browning zbraň vyvinul, nabídl její konstrukci firmě Winchester Repeating Arms v New Havenu, jíž v minulosti prodával své patenty za paušální poplatek. V případě zcela nového typu lovecké zbraně ale svůj postoj přehodnotil a rozhodl se nabídnout jí firmě za licenční poplatky z každého vyrobeného kusu. Vedení zbrojovky Winchester Browningův návrh z ekonomických důvodů zamítlo, i když s výrobou samonabíjecí brokovnice původně počítalo. Browning svoji konstrukci obratem nabídl belgické zbrojovce Fabrique nationale d’Armes de Guerre v Liège, a ta neváhala. Browningovy podmínky byly akceptovány a firma dobře udělala.

John M. Browning navíc koupil od belgické FN prvních 10 000 brokovnic, složil za ně vysokou zálohu a dovezl je do velkoobchodu se sportovním zbožím Schoverling Daly & Gales v New Yorku, jíž se podařilo během jediného roku celé množství rozprodat. Tím se také vytvořila vysoká poptávka po samonabíjecích brokovnicích na území Spojených států.

V roce 1906 uzavřela firma Remington Arms Company s Browningem smlouvu na výrobu jeho modelu pod označením Remington Autoloading Shotgun, přičemž od roku 1911 jej nabízela na trhu jakožto Remington Model 11.

Firma Winchester se tak ocitla v pozici, kdy nemohla svým zákazníkům nabídnout žádnou samonabíjecí brokovnici. Proto se její generální ředitel Thomas G. Bennett obrátil na hlavního konstruktéra zbrojovky T. C. Johnsona s požadavkem na vývoj zbraně. Obejít Browningovy patenty na konstrukci samonabíjecí brokovnice nebylo snadné a Johnson strávil vývojem více než pět let.

Thomas Crossley Johnson (1862–1934) věnoval zbrojovce Winchester padesát let svého plodného života. Narodil se v Connecticutu jako syn Samuela C. Johnsona, prezidenta společnosti Yale Safe and Iron Company. V roce 1884 absolvoval Shefieldovu vědeckou školu na Yaleově univerzitě a následujícího roku nastoupil do společnosti Winchester Repeating Arms, kde začínal jako kreslič. Měl konstruktérské nadání a jeho prvním úspěchem byla samonabíjecí malorážka Winchester model 1903, po ní pak samonabíjecí puška v rážích .32 a .35 Winchester. V roce 1907 se stal hlavním konstruktérem firmy a téhož roku uvedla zbrojovka na trh model 1907 jeho konstrukce, zařízený na náboje .351 Winchester a používaný pro lov středně velké zvěře.

Výsledkem mnohaleté práce T. C. Johnsona na brokovém automatu, jak jsou obecně tyto zbraně označovány, byl Winchester Model 1911 SL, u něhož poslední písmena v označení znamenají self loading (samonabíjecí). Zbraň fungovala rovněž na principu uzamčeného závěru s dlouhým zpětným pohybem hlavně, avšak neměla napínací rukojeť, a to z toho důvodu, že Browningovo řešení nešlo patentově obejít. K jejímu ovládání tak musel střelec uchopit hlaveň za vroubenou část a stáhnout ji vzad. S jejím vypuštěním tak došlo k podání náboje a jeho transportu do nábojové komory hlavně.

Pokud chtěl střelec zbraň nabít, stisknul příčně suvný záchyt hlavně umístěný na pouzdře závěru doprava a stáhl hlaveň vzad. Tím se uvolnila páka přenašeče a bylo možné náboje zasouvat do tubulární nábojové schránky v předpažbí. Poslední náboj mohl vložit přímo do nábojové komory a stisknutím záchytu doleva vypustit hlaveň se závěrem.

Neobvyklý způsob ovládání vedl k řadě mnohdy smrtelných úrazů, kdy střelec ve snaze vyhodit z nábojové komory neúplně zasunutý náboj se zvlhlou, nabobtnalou nábojnicí, opřel zbraň pažbou o zem a při pokusu stáhnout hlaveň dolů ji následně vypustil. Mnohdy tak došlo opětovnému zasunutí náboje a sklouznutí kladívka stačilo k jeho odpálení. Pokud měl střelec v tu chvíli hlavu nad ústím hlavně, pak už ho nic trápit nemohlo. V důsledku podobných případů se brokovnicím model 1911 začalo přezdívat „Widowmaker“ (výrobce vdov).

V porovnání s konkurencí zaznamenala firma Winchester s modelem 1911 jen mírný obchodní úspěch, jemuž také bránila poměrně vysoká cena 38 dolarů. Jeho výroba skončila v roce 1925 a celková produkce dosáhla počtu 82 774 kusů.

Exemplář z roku 1913 získalo muzeum v roce 2021 koupí od soukromé osoby.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Ráž: 12
• Celková délka: 1 165 mm
• Délka hlavně: 664 mm
• Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů
• Hmotnost: 3 796 g