Americký kulomet Colt-Browning M 1895/1914 pro Rusko

Konstrukční práce na své první automatické zbrani zahájil fenomenální konstruktér John Moses Browning (1855–1926) již koncem roku 1890. V létě 1891 předložil firmě Colt v Hartfordu první prototyp, tehdy ještě v ráži .45-70 Government, tedy na náboj plněný černým prachem. Browningův vzduchem chlazený kulomet fungoval na principu uzamčeného závěru s odběrem tlaku plynů z hlavně. V přední části měla hlaveň navrtaný kanálek, jenž uzavíral píst na konci jednoramenné páky. V okamžiku, kdy dno střely při výstřelu minulo plynový kanálek, vnikly spalné plyny do kanálku a udělily impulz pístu. Soustava pák přenášela pohyb na nosič závorníku, který na konci podkluzové dráhy zdvihl zadní část sklopného závorníku, a tím byl závěr odemčen a otevřen. Vzhledem k principu, na němž funkci své zbraně Browning založil, nespalitelné zbytky černého prachu snadno zanášely plynový kanálek zbraně. S nástupem polodýmných a bezdýmných prachů, plněných do moderních nábojů, byl problém vyřešen.

Výrobu prvního Browningova kulometu v ráži .30–40 Krag zahájila firma Colt v Hartfordu v roce 1895 a zbraň si díky kývavému pohybu páky s pístem během střelby záhy vysloužila přezdívku „potato digger“ (vykopávač brambor). První bojové zkušenosti s novými kulomety udělala armáda Spojených států během španělsko-americké války v roce 1898, následovaly boje proti domorodým povstalcům na Filipínách v letech 1899–1901, byly také použity během boxerského povstání v Číně v roce 1900. Byly jimi vyzbrojeny oddíly generála Johna Pershinga, vyslané během roku 1912 proti Pancho Villovi.

Původní kulomet M 1895 se dočkal v roce 1914 rekonstrukce na náboj .30–06 Springfield a nová verze dostala označení M 1914, častěji zbraň figuruje pod označením M 1895/1914.

Ruská armáda sice měla na prahu světové války kulomety Maxim vlastní výroby, avšak mobilizační potřeby byly vyšší, než směrná čísla, schválená v roce 1910 Hlavním velitelstvím generálního štábu armády, jež ostatně platila pro mírové stavy. V červnu 1914 disponovala ruská armáda 4157 kulomety, zatímco podle plánů měl stav v lednu 1915 dosáhnout 4990 zbraní. Změněná situace zvýšila potřebné počty na více než 31 000 kusů, jejichž výrobu tulská zbrojovka – jediný výrobce kulometů Maxim – zajistit nedokázal. Nezbývalo, než hledat řešení nákupy v zahraničí. Za přispění anglických vládních kruhů uzavřela v lednu 1915 carská vláda smlouvu na zakoupení 1000 kulometů Colt ve Spojených státech, kde je vyráběla vedle mateřské firmy také zbrojovka Marlin Arms Corporation v North Havenu ve státě Connecticut. Další kontrakt na dodávku 12 000 kulometů Colt v ráži 7,62 mm Mosin uzavřela anglická vláda koncem ledna 1916, přičemž převážnou část objednávky splnila firma Marlin. Zbrojovka v Hartfordu v té době nevyráběla pro Rusko jen kulomety Colt, plnila také kontrakt na 10 000 kulometů Maxim pro carskou vládu. V průběhu války dodaly obě americké firmy do Ruska celkem 17 785 kulometů Colt-Browning M 1895/1914, což tuto zbraň zařadilo z hlediska četnosti automatických zbraní používaných na ruském území na druhé místo za kulomety Maxim.

Exemplář kulometu Colt-Browning M 1895/1914, vyrobený firmou Marlin, získalo muzeum převodem z Památníku odboje; nepochybně jej do vlasti přivezli naši legionáři z Ruska.

Ráž: 7,62 mm Mosin (7,62 x 54 R)

Celková délka: 1058 mm

Délka hlavně: 712 mm

Délka záměrné: 845,5 mm

Hmotnost zbraně: 16 030 g

Hmotnost podstavce: 23 340 g

Teoretická kadence: 500 ran/min.