Základem řady ručních anemometrů, to jest přístrojů pro měření síly větru, byl většinou miskový Robinsonův kříž, který se otáčel v kuličkových ložiscích okolo svislé osy a jeho pohyb se přenášel soukolím na ručku ukazatele, pohybující se po stupnici udávající zpravidla již rychlost větru v m/s.
Zcela jiné konstrukce byl přístroj francouzského vynálezce Gastona Julese Daloze, založený na vychylování lehké koule o průměru 50 mm, uchycené kyvně na podkovitém třmenu z hliníkové slitiny. Hřídelka nesoucí kouli byla opatřena zobáčkem, jenž na stupnici vyznačené přímo na třmenu ukazoval sílu větru. V soupravě byly umístěny dvě vzájemně vyměnitelné koule, jedna z hliníkového, druhá z mosazného plechu. Aby byly koule a třmen vždy natočeny ve směru měření, byly na rukojeti vyváženy mosazným protizávažím, které zajišťovalo hladké otáčení měřidla kolem svislé osy.
Celý nádherně provedený přístroj, který pocházel patrně z počátku 20. století, byl rozebíratelný a ukládal se do speciální dřevěné schránky o rozměrech 230 x 205 x 60 mm. Na nosném třmenu byly ještě vyznačeny tyto údaje: „Anémometre-Étalon G. Daloz, Brevete S.G.D.G. G D Ingenieur, Vitesse du Venten Métres-seconde“. A vyraženo: „Brévetés, S.G.D.G. R F, Paris“, spolu s výrobním číslem 774. To patrně znamená, že anemometr byl vyroben podle vzoru G. Daloze proslavenou pařížskou firmou Richard Fréres.
Tento krásný dobový přístroj ve výborném stavu byl do sbírky VHÚ darován v roce 1975 Československou meteorologickou společností Praha.