Tyto letouny se ve velkých sériích vyráběly také v okupovaných pražských leteckých továrnách Avia a Letov. Na Ar 396, projektovaném v roce 1943, se projevila snaha o co největší úsporu deficitního hliníku a drahých kovů. Byl proto navržen převážně ze dřeva a oceli. Také ladné křivky Ar 96 byly nahrazeny technologicky co nejjednoduššími přímými liniemi s obloukovými spojnicemi. Letoun poháněl nový dvanáctiválcový motor Argus As 411 o výkonu 600 k (441 kw). Do konce války bylo v Protektorátu vyrobeno a zalétáno jenom několik kusů tohoto typu, jehož vývoj po roce 1945 u nás již neprobíhal. Smontované stroje byly většinou poskytnuty odborným školám a učilištím jako učební pomůcky.
Jedno kompletní Ar 396 vlastnilo také Národní technické muzeum, jak o tom svědčí dochované fotografie. Většina těchto exponátů však byla ale postupně likvidována, takže dodnes se dochovalo jen několik součástek. Ve sbírkách VHÚ se nachází hlavní podvozkové nohy tohoto typu. Ty byly charakteristické tím, že měly zjednodušený zatahovací mechanismus a zavíraly se přímo dozadu. Při plně zataženém hlavním podvozku pak kola napůl vyčnívala z centroplánu. Nohy, vyrobené převážně z oceli, byly v charakteristické šedozelené barvě s německými popisy. Celá sestava s pracovním válcem a zlamovací vzpěrou měla délku 1 200 mm a hmotnost asi 12 kg. Jedna z nohou Ar 396 byla před léty prezentována ve výstavě „Doteky války“ v Armádním muzeu Žižkov. Do sbírek VHÚ se nohy dostaly převodem ze Střední průmyslové školy strojní V Kutné Hoře v roce 1967.
Technické údaje Arada Ar 396
Rozpětí 11 m
Délka 9,29 m
Výška 3,72 m
Prázdná hmotnost 1 440 kg
Max. rychlost 354 km/h
Dostup 8 000 m
Dolet 790 km