Více než stoleté soupeření Pruska a Rakouska o hegemonii v německých zemích se s konečnou platností rozhodlo v prvních letních měsících roku 1866. Bitva u České Skalice dne 28. června 1866 patří k nejkratším, ale zároveň také nejkrvavějším střetům tohoto konfliktu.
K bitvě paradoxně dojít vůbec nemuselo a rakouský VIII. sbor arcivévoda Leopolda se měl podle Benedekových rozkazů z nevýhodných pozic nad řekou Úpou stáhnout. Místo toho poslal arcivévoda část svých jednotek proti postupujícím Prusům. V nevýhodné taktické situaci se však rakouská pěchota navzdory heroickému úsilí nemohla výrazně prosadit a ve dvě hodiny byl proto nařízen ústup, při kterém rakouské jednotky utrpěly další těžké ztráty při přechodu rozvodněné Úpy. Během pouhých čtyř hodin ztratili Rakušané na padlých, raněných, nezvěstných a zajatých 5372 mužů a 205 důstojníků, ztráty Prusů na padlých a raněných byly naproti tomu jen 1305 mužů a 62 důstojníků.
Bývalé bojiště se již krátce po válce stalo vyhledávaným cílem turistů. Oblíbeným suvenýrem z takového výletu byly především zbytky vojenského materiálu nalezené při povrchovém sběru. V tomto případě nálezovému konvolutu dominuje torzo rakouského tulejového bodáku vz. 1854 pro pušky systému Lorenz, doplněný dalšími předměty. Na jedné ze střepin je vyveden nápis „U Skalice 28. 6.“. Všechny předměty jsou pevně připevněny k dřevěné podkladové desce.
Rozměry: výška 26,5 cm, délka 17,5 cm, šířka 12 cm
Předmět byl do sbírky VHÚ Praha darován v roce 1958.