Astra A-80

Koncem sedmdesátých let minulého století nazrála potřeba nahradit ve španělské armádě morálně zastaralou pistoli Star Super A v ráži 9 mm Largo (9 x 23 mm) modernější konstrukcí s dvoučinným spoušťovým mechanismem, velkokapacitním zásobníkem a zařízenou na standardní náboj 9 mm NATO (9 mm Luger, 9 x 19 mm).

Do výběrového řízení na novou armádní pistoli se přihlásila továrna Astra y Cia s továrnou v Guernice, ležící v provincii Vizcaya. Zbrojovka, jejíž historie sahala až do roku 1908, měla s výrobou pistolí pro ozbrojené složky bohaté zkušenosti; španělská armáda měla ve výzbroji nejen pistoli Campo-Giro M 1913, ale dlouhá léta především pistole M 400 z její produkce. Firma patřila mezi jediné tři licencované zbrojní závody na výrobu krátkých palných zbraní ve Španělsku, jež přečkaly restrikce generála Francisca Franca (1892–1975) po skončení občanské války.

Vedení Astry pověřilo vývojem nové pistole konstruktéra Bitorena Sarduiho, jenž se nechal inspirovat švýcarskou armádní pistolí P. 75 (SIG P 220). Její dvoučinný spoušťový mechanismus (SA/DA) s vnějším kohoutem doplňovala vypouštěcí pojistka, umístěná na levé straně těla, jejímž stlačením bylo možné bezpečně vypustit kohout z napnuté polohy, aniž by dopadl na hlavu úderníku, zajištěného navíc blokovou pojistkou.

Vedle vypouštěcí pojistky se nacházel hmatník záchytu závěru (střelecké pohotovosti), aktivovaný podavačem nábojů. Po vystřelení posledního náboje zůstával závěr zachycen v zadní poloze, po vložení plného zásobníku stačilo k přípravě zbraně k výstřelu pouze stlačit palcem střílející ruky záchyt závěru.

Švýcarská předloha měla závěr uzamčený kývnou hlavní, jedinou uzamykací plochu tvořila přední část hranolu hlavně, zapadající do výhozného okénka. V Astře zvolili uzamčení pomocí dvou uzamykacích ploch s jedním uzamykacím žebrem na horní ploše hlavně. Jednořadý zásobník na osm nábojů nahradil Sardui dvouřadým zásobníkem s jednořadým vyústěním, jehož kapacita činila 15 nábojů, a demontážní páčku pro rozebírání zbraně přemístil na pravou stranu.

Další změny měly především technologický charakter, akceptující výrobní zvyklosti a možnosti továrny. Duralové tělo nahradil ocelový odlitek, technologie výroby dvoudílného závěru by vyžadovala pořízení odlišného výrobního zařízení, takže závěr byl navržen tak, aby vyhovoval obráběcím strojům v továrně.

V roce 1978 vyrobila Astra prvních osm prototypů s označením A-80, jež se vzájemně lišily z hlediska konfigurace ovládacích prvků. Pistole v ráži 9 mm Luger absolvovaly armádní zkoušky, během nichž bylo z každého prototypu vystřeleno 500 ran, jeden kus absolvoval trvanlivostní zkoušku vystřelením 15 000 nábojů, aniž by došlo k porušení hlavních částí zbraně. Přestože armáda pistole A-80 do výzbroje nezavedla, zkoušela je ještě o tři roky později, na počátku jejich sériové výroby.

Kromě ráže 9 mm Luger se do výroby dostaly pistole v rážích 7,65 mm Parabellum (.30 Luger), .38 Super Auto, 9 mm Steyr a .45 ACP. V poslední uvedené ráži je Astra vyráběla především pro export do Spojených států pod hlavičkou firmy Interarms, do Itálie, kde služební náboj 9 mm Luger nebyl uvolněn pro civilní trh, se dostávaly výhradně exempláře, zařízené na náboje .38 Super Auto, 9 mm Steyr či .30 Luger.

Ve výrobním programu továrny se Astra A-80 udržela až do roku 1990, kdy byla její výroba zastavena, jelikož ji postupně vytěsnila varianta A-90 s manuální pojistkou na závěru, a od roku 1990 vyráběný model A-100. V letech 1981–1990 dosáhla produkce modelu A-80 celkem 27 712 kusů.

Exemplář pistole A-80 z roku 1990 získalo muzeum v roce 2015 nákupem od firmy BVS Praha, s r. o.

Ráž: 9 mm Luger

Celková délka: 181 mm

Délka záměrné: 135 mm

Délka hlavně: 96,5 mm

Výška: 141 mm

Šířka: 34 mm

Kapacita zásobníku: 15 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 972 g