Bronzová plastika neznámého středoevropského autora představuje idealizovanou podobu rakouského panovníka v období vrcholu jeho vlády kolem roku 1780. Josef II. je zde vyobrazen v bohatě zdobeném rouchu s klenoty nejvyšších rakouských vyznamenání. Socha byla zhotovena z plného bronzu, patinovaného do měděného odstínu. Jednoduchý podstavec byl odlit společně s portrétem do jednoho masivního kovového celku. V kartuši je uvedeno jméno panovníka. Busta v novobarokním stylu vznikla až po roce 1850 a byla zřejmě původně určena pro exteriérovou instalaci.
Josef II. (1741–1790) byl od roku 1765 císařem Svaté říše římské a také faktickým spoluvládcem své matky, císařovny Marie Terezie. Po její smrti roku 1780 se stal králem českým a uherským. Za své osvícenské vlády vydal řadu progresivních reforem a nařízení, z nichž nejvýznamnějšími se staly Toleranční patent a zrušení nevolnictví roku 1781. U obyvatel monarchie si dokázal vypěstovat velmi obratně kult „lidového“ císaře. Na konci jeho krátkého panování se však ukázaly původní ideály rychlých a účinných změn jako liché.
Bronz, výška 77 cm, hloubka 32 cm.
Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu v Praze po roce 1945 formou převodu.