Dne 23. září 1938 vyhlásila československá vláda v důsledku zostření mezinárodní krize Všeobecnou mobilizaci, kterou republika vstoupila do branné pohotovosti. Mobilizace byla většinou občanů akceptována a již druhý den hlásila většina vojenských útvarů prezentaci tři čtvrtin povolaných záložníků. Do pohotovosti bylo také uvedeno na 950 bojových letounů, z nichž více jak třetinu tvořily stíhací Avie B-534. Počátky tohoto čs. standardního stíhacího letounu spadají do roku 1933, kdy jej vyvinul kolektiv Ing. Františka Novotného ze starších variant původního nepříliš rozšířeného B-34.
Vznikl tak elegantní dvouplošník, poháněný motorem Hispano-Suiza 12 Ydrs o maximálním výkonu 860 k s celkem zajímavými parametry. V době ohrožení našeho státu však již byl stíhací dvouplošník s pevným podvozkem, kulomety puškové ráže a postrádající jakékoliv pancéřování beznadějně zastaralý. Přesto však B-534 sehrála během 2. světové války svojí roli a jednalo se o významnou konstrukci našeho letectví, která se ovšem bohužel nedochovala. Proto bylo touhou všech pracovníků Leteckého muzea, již od jeho založení, tento typ u nás prezentovat veřejnosti. Naštěstí se v Národním technickém muzeu nacházel celý původní trup s téměř kompletním motorem a vrtulí Letov. Dále se od soukromníků podařilo získat kompletní řídicí páku spolu s některými přístroji a ovladači. Z Muzea Vysočiny pak pocházely části hlavního podvozku.
Všechny dochované díly s výkresovou dokumentací byly v roce 1973 přesunuty do Trenčína, kde již nějakou dobu působila při místním aeroklubu restaurátorská skupina pod vedení pana Antona Královiče. Zde za podpory leteckých opraven Trenčín, začal letoun dostávat svojí původní podobu. Chybějící části, jako křídla a ocasní plochy byly vyrobeny ze dřeva, motorové a ostatní plechy spasovány nově podle originálních výkresů. Kabina byla vybavena a zakryta podle dochovaných fotografií. Dokonce se podařilo i roztočit motor Hispano-Suiza. Jeho zprovoznění zajišťoval pan Cyril Chlepko a první motorovou zkoušku provedl v květnu 1975. Letoun pak v Trenčíně získal dobovou kamufláž sestávající se z khaki barvy nahoře a stříbrného bronzu ze spodu.
Plukovní označení pak nesl podle dochovaného výrobního čísla 226 na původní kostře trupu. To jej přiřazovalo k 34. letce Leteckého pluku 1 Tomáše Garrigue Masaryka. Do Kbel byl stroj přivezen 3. června 1975 a ihned se započalo s jeho sestavováním. Letoun pak byl slavnostně předveden 6. června 1975 zástupcům armády, leteckých závodů a veřejnosti spolu s dalšími letadly ČsLA. Od té doby byl vystavován vždy na čestném místě v různých expozicích Leteckého muzea VHÚ.
Motor: Avia HS 12Ydrs o výkonu 632 kW (860 k)
Výzbroj 4 x 7,92 mm kulomet vzor 30 a šest 10 kg pum systému Škoda
Rozpětí 9,40 m
Délka 8,20 m
Hmotnost prázdného letounu 1 460 kg
Vzletová hmotnost 1 980 kg
Maximální rychlost 405 km/h
Dostup 10 600 m
Dolet 600 km