Balestra, Německo, 1. polovina 17. století
Balestra je speciálně upravená kuše, která byla určena pro vystřelování kovových nebo hliněných kuliček, případně kamínků. Používala se pro lov vodního nebo polního ptactva a malé zvěře. Objevila se někdy na počátku 16. století v Evropě, pravděpodobně v Itálii. Italská balestra je charakteristická přední částí sochy, která je směrem dolů zakřivená tak, aby ochránila levou ruku střelce. Za poměrně jednoduchým zámkem bývala dřevořezba s ornamentálním nebo figurálním motivem. Tětiva se obvykle napínala pouze rukama, přičemž hlavici sochy si střelec zapřel o hrudník.
Do střední Evropy balestra pronikla v poslední čtvrtině 16. století a zdomácněla v ní v upravené formě jako tzv. německá balestra. Charakteristická je pro ni socha vyrobená z kovu, pouze lícnice je dřevěná, u honosnějších exemplářů zdobená plastickou řezbou a intarzií kostěných medailonů. Napínací páka je většinou zabudována přímo v soše balestry. Na obrázku je dobře patrný pro balestry typický tvar tětivy, která je dvojitá, ve svém středu má kožené lůžko pro kuličku a závěsné oko pro uchycení v zámku. Horní a dolní provazec jsou udržovány v patřičné vzdálenosti dřevěnými nebo kovovými rozpěrnými kolíky.
Balestra je součástí stálé expozice VHÚ Praha „Císařská zbrojnice“ ve Schwarzenbergském paláci na Hradčanech.
Celková délka 700 mm, délka lučiště 508 mm.
Balestra byla do sbírek VHÚ získána převodem v roce 1948.