BATLIČKA, Otakar a Petr BARČ. Příběhy statečných

Dne 12. března roku 1895 se narodil dobrodruh, spisovatel, radiotelegrafista a v neposlední řadě účastník druhého československého odboje Otakar Batlička. Jeho dobrodružné knihy oslovily řadu dětí všech generací a jistě tedy stojí za to připomenout si stručně životní cestu tohoto neobyčejného muže.

Narodil se na Královských Vinohradech (dnes součásti Prahy) v rodině úředníka plynáren. Když mu byly tři roky, zemřela mu matka. Otec se později znovu oženil. Chlapec byl od mládí problémový, vynikal velmi živým temperamentem a měl obtíže s respektováním autorit. Ačkoliv byl inteligentní, učení jej nebavilo a často chodil za školu. Roku 1911 zažádal s otcovým doporučením o vystavení cestovního dokladu s tím, že s kamarády pojede do Itálie. Začátkem ledna následujícího roku byl ale zadržen v Německu při pokusu dostat se na loď do Ameriky. Poté byl eskortován zpět do Prahy, kde jej čekal podmíněný trest. Roku 1913 byl zadržen při pokusu o krádež většího množství otcových peněz a následně znovu odešel z domova. V Německu se dal k cirkusu, s nímž se dostal do Hamburku. Tam se nechal najmout na loď do Argentiny.

V Jižní Americe se mladík, který dosud nemluvil ani španělsky, ani portugalsky, živil příležitostnou prací a v Brazílii se účastnil také expedice po Amazonce do hloubi pralesů. Velkou část svých zážitků později využil při psaní povídek. Poté, co vypukla první světová válka, se musel přihlásit na rakousko-uherském konzulátu a byl odeslán lodí zpět do Evropy k nástupu vojenské služby. Loď, na níž cestoval, ale byla 12. ledna 1915 v Severním moři potopena britským křižníkem. Batlička patřil k nemnoha šťastlivcům, kteří ledovou koupel přežili. Následně byl jako občan nepřátelského státu internován na ostrově Man v Irském moři.

Během zajetí patřil k iniciátorům vzniku místní jednoty Sokola. Na přelomu listopadu a prosince 1917 s pomocí Londýnského českého výboru podal žádost o dobrovolný vstup do britské armády a koncem prosince byl odveden k 30. praporu middlesexského pluku. U jednotky se příliš neohřál, neboť již 3. ledna 1918 byl znovu internován pro dezerci. Následně byl sice z internace na výjimku propuštěn, ale službu ve vojsku pravděpodobně nenastoupil. V říjnu téhož roku se vrátil do Prahy, kde se přihlásil jako dobrovolník do čs. domácího vojska.

O jeho vojenské službě není mnoho informací, uvádí se však, že nebyl nasazen ani v bojích na Těšínsku, ani ve válce o Slovensko. Záhy poté opět odjel do Ameriky, kde pracoval jako řidič newyorského metra. Do Čech se vrátil začátkem roku 1920 a živil se vším možným, včetně závodění na motocyklu. Trvalou práci získal až roku 1927 u Elektrických podniků hlavního města Prahy. Od třicátých let se intenzivně věnoval amatérské radiotelegrafii (značka OK1CB). Po mnichovské krizi roku 1938 let byl angažován jako autor krátkých dobrodružných příběhů pro mládežnický časopis Mladý hlasatel a koncem ledna 1939 mu vyšla první povídka. V redakci spolupracoval s Jaroslavem Foglarem, autorem Rychlých šípů.

Prostřednictvím kolegů z redakce se po okupaci zbytku republiky a vzniku Protektorátu zapojil do odboje. Bývalý major čs. letectva RNDr. Josef Jedlička, člen vojenské odbojové organizace Obrana národa, využil Batličku jako radistu ke spojení se sovětskou rozvědkou GRU. Jedlička také vytvořil ilegální skupinu Julek, jejímiž členy byli primárně bývalí zaměstnanci žižkovského Památníku osvobození (dnes VHÚ) a také Vojenského zeměpisného ústavu, a úzce spolupracoval s centrální odbojovou organizací ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího). Otakar Batlička patřil do slupiny radiotelegrafistů, kteří zajišťovali vysílání pro II. zpravodajský odbor československého exilového MNO v Londýně.

Po převzetí moci v Protektorátě zastupujícím říšským protektorem Reinhardem Heydrichem a po zavedení stanného práva přišla řada dobře mířených úderů na představitele domácího odboje. Počátkem října byla zlikvidována jedna z vysílaček ÚVODu v Jinonicích a došlo k zatýkání a výslechům mnoha lidí. Zadržen byl i major Jedlička, který se při zatýkání během potyčky s gestapáky neúspěšně pokusil o sebevraždu. Následné brutální výslechy a psychický nátlak na jeho ženu vedly k vyzrazení značného množství odbojářů, včetně Otakara Batličky. Pro něj si gestapo přišlo ráno 14. října 1941, podrobilo ho „zostřeným“ výslechům v Petschkově paláci a nakonec ho dalo transportovat do věznice v Malé pevnosti v Terezíně. V polovině ledna 1942 byl Batlička spolu s dalšími členy odboje odsouzen stanným soudem k trestu smrti a počátkem února převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Dne 13. února 1942 jej s dalšími deseti muži popravili benzenovou injekcí do srdce.

Prezentovaná kniha je poměrně unikátní antologií Batličkových povídek, respektive jejich grafického zpracování do komiksové podoby v podání ilustrátora Petra Barče. Jednotlivé komiksy vycházely již počátkem sedmdesátých let v časopisu Rychlé šípy vydávaném ostravským nakladatelstvím Puls, než bylo toto periodikum během přituhující normalizace v polovině roku 1971 zakázáno. Další pak vyšly až v devadesátých letech 20. století v časopise Skaut Junák. Publikace ale neobsahuje jen samotné komiksy, ale také povídky doplněné řadou původních ilustrací či jejich konceptů, takže jde o zajímavý průřez tvorbou Batličky a Barče. Náměty Batličkových povídek byly velmi pestré, většinou dobrodružné, často také z prostředí různých konfliktů – první světové války, boxerského povstání v Číně atd. Významnou část knihy tvoří biografie obou jejích autorů – Batličkův životopis od Jaroslava Čvančary a Barčův od Vladimíra Prokopa. Oba medailonky oživuje bohatá obrazová příloha. Prezentovaná publikace tak přináší nejen dobrodružné příběhy oblíbené generacemi mladých i starších čtenářů, ale také pravděpodobně nejpodrobnější biografii jejich autora a jeho působení v českém protinacistickém odboji.

CITACE:

BATLIČKA, Otakar. Příběhy statečných. Praha: Toužimský & Moravec, 2018. ISBN 978-80-7264-187-1.

Zdeněk Munzar