V roce 1897 vyvinul americký konstruktér John Moses Browning (1855–1926) samonabíjecí pistoli zařízenou na náboj vlastní konstrukce, jenž je vyráběn dodnes pod označením 7,65 mm Browning. Ve stejném roce započala spolupráce proslulého konstruktéra s belgickou zbrojovkou Fabrique Nationale d´Armes de Guerre v Herstalu, pro kterou J. M. Browning pracoval až do své smrti v listopadu 1926.
Na konstrukci samonabíjecí pistole v uvedené ráži získal konstruktér americký patent číslo 580 927 a práva na jeho využití poskytl na základě smlouvy zbrojovce FN. Výrobu pistole s označením Modéle 1899 zahájila firma v lednu 1899 a do konce roku bylo zhotoveno 3900 kusů. Pistole se ve výrobním programu udržela až do roku 1901 a celkový počet dosáhl 10 000 kusů. Zpřesněné údaje však hovoří o více než 10 500 vyrobených pistolí v letech 1899–1901.
Browningova konstrukce fungovala na principu uzavřeného (dynamického) závěru s jednočinným spoušťovým mechanismem, jejíž bicí mechanismus tvořil přímoběžný úderník. Na rozdíl od řady dalších konstrukcí neměla pistole samostatnou bicí pružinu, k ovládání úderníku sloužila vratná pružina, jejíž vodicí tyčinka byla spojena s dvouramennou pákou, zavěšenou v horní části závorníku, jejíž spodní rameno se opíralo o vnitřní plochu v drážce úderníku. Horní krátké rameno páky plnilo funkci výstražníku tím způsobem, že při napnutém bicím mechanismu zůstávalo skryto v drážce před hledím, po vypuštění úderníku bránila silueta ramena v zamíření přes pevná mířidla.
Samotný závěr, nasunutý na hlavni našroubované do těla pistole, měl souběžně nad hlavní dutinu, v níž byla nasunuta vratná pružina. Vlastní závorník spojovaly se závěrem dva příčně uložené šrouby, umístěné v prostoru za hmatníkovými drážkami. Nebylo oji tedy možné rozložit bez použití nástrojů, na rozdíl od všech následujících Browningových konstrukcí. Jediný pojistný prvek představovala otočná manuální pojistka, umístěná v zadní části rukojeti. Schránkový zásobník na sedm nábojů, zasunutý v rukojeti, držela odpružená západka zásobníku, umístěná v prostoru za zásobníkem.
Belgická armáda zkoušela Browningovu pistoli již v prvním roce její výroby, avšak zavedla ji do výzbroje až po drobných úpravách 3. července 1900 pod označením „Pistolet Automatique Modéle 1900“ a následně objednala prvních 10 000 kusů. Kromě belgické armády ji FN dodávala různým policejním sborům, například v Dánsku, v Norsku či ve Švédsku. V letech 1907 a 1914 si pistole model 1900 objednávala také vojenská akademie generálního štábu v Petrohradě. Dostala se do výzbroje řady policejních ředitelství v Německu, používala je také francouzská policie v Paříži. Stala se rovněž během válečných let doplňkovou důstojnickou zbraní v rakousko-uherské armádě. Ačkoliv se stala první samonabíjecí pistolí ve výrobním programu zbrojovky FN, z její konstrukce další Browningovy modely, vyráběné v Herstalu, nevycházely.
Do 4. srpna 1904 vyrobila FN 100 000 pistolí a v roce 1909 to bylo již půl milionu kusů. Jejich výroba běžela nepřetržitě až do roku 1914 a podle dostupných informací vyšlo z belgické zbrojovky celkem 724 550 pistolí.
Exemplář z výzbroje Policejního prezidia v Berlíně (Königliche Polizei-Präsidium Berlin), pocházející z roku 1902, získalo muzeum v roce 1959 převodem z VÚ 7478 Praha.